Pavoukovy a Jančiny stránky
Zobrazit mapu cestopisůSkrýt mapu cestopisů

Tour de Mont Blanc

2. – 12. 9. 2011 Janča a Pavouk  Další fotografie z cesty

Pěší okruh kolem Mt. Blanku, od jezera Champex-Lac (Švýcarsko), Les Houches (Francie), Les Contamines (Francie), Courmayeur (Itálie), Col de la Seigne, zpět k jezeru Champex-Lac (Švýcarsko).

Po společných cestách na východ míříme poprvé na západ, a to do rovnou do Alp. Na to prý na nejprofláknější trek. Začneme ve Švýcarsku, od nás na nejvzdálenějším konci, chceme přejít do Francie, pak přejdeme do Itálie a vrátíme se zpět do Švýcarska do stejného místa. Za 8 dní pěšího putování, bez autobusů, vlaků, lanovek. Jedeme až v září, kdy už snad na horách nebude tolik lidí. Jedeme jako vždy vlakem, levná je jízdenka Vídeň- Curych a k tomu máme výhodný lístek „Swiss transfer ticket“, který umožňuje jízdu v podstatě zpáteční jízdu přes celé Švýcarsko, což je přesně pro nás, jelikož nechceme po Švýcarsku jinde přejíždět.

Jezero v údolí Val Veny
Jezero v údolí Val Veny

2. 9. - pátek

Po páté hodině odpoledne nám jel z Brna vlak do Vídně, tam jsme měli čas na procházku po městě a večeři, než nám jel přímý noční vlak do Curychu. V noci jsme se moc nevyspali, protože naše kupé na sezení jako jediné ze všech bylo plné.

3. 9. - sobota

Ráno příjezd do Curychu, odtud vlakem do Lausanne na francouzké hranici a odtud proti proudu Rhôny do Martigny, dále místní vláčkem do Sentiembre a Orsiéres v horách. Do cíle chybělo cca 10 kilometrů, Svezli jsme se staršími manželi, kteří nám zastavili na stopu, a dojeli ke krásnému švýcarskému jezeru Champex-Lac (1466 m). Sluníčko svítí, je krásně. Na lavičce u jezera jsme snědli oběd a vydali se pěšky do hor na týdenní cestu kolem celého masivu Mont Blanc.

Výstup do sedla Fenetre d´Arpette
Výstup do sedla Fenetre d´Arpette

Hned první sedlo, Fenetre d'Arpette, bylo nejtěžší výstup z celé cesty: Champex-Lac – Arpete – Fenetre d'Arpette (2665 m, sedlo s drsným výstupem, kde se nám zatáhlo a při sestupu dolů ze sedla začalo pršet, deštivý výhled na sousední ledovec) – chatka Chalet del Glacier (zavřená) – La Peuty (1326m ), kde bylo veřejné tábořiště. Přišli jsme však pozdě a paní, které vybírala peníze, byla už pryč a ráno nepřišla, takže nebylo komu zaplatit. Pod přístřeškem už byla skupina mladých kluků Francouzů a dvojice trekařů. Večer už nepršelo.

4. 9. - neděle

Tábořiště La Peuty (1326 m) výstup do Col de Balme (2204 m, v sedle chata a hranice Švýcarska s Francií). Cestou míjíme výpravu Japonců, která nám uhýbá s velkým klaněním všech. Na sestupu ze sedla se opět rozpršelo, ves Le Tour (1453 m)– Les FresserandsTrelechamp (špatně jsme odbočili a netrefili vrchní cestu, a tudíž jsme nešli kolem nějaké chaty..... stejně ale poprchalo a byla celý den mlha) – La Flechére (1877m, stanice lanovky a turistická chata) – Plan Praz (2062 m, stanice lanovky, restaurace). Těsně před Plan Praz, zrovna když jsme se ptali kolemjdoucích turistů na ubytovnu, se šíleně rozpršelo. Ubytovna nikde, restaurace zavřené, pramen nikde a tak jsme nakonec nabrali na pití vodu, která stékala z okapu (!), a stan si za deště postavili za deště kousek od chat na mokré loučce.

5. 9. - pondělí

Celou noc strašlivě pršelo, ráno na chvíli přestalo, ale mlha byla pořád. Rozhodli jsme se pro sestup dolů do údolí, místo ještě možného výstupu na (ne)výhled. Plan Praz (2062 m) – Les Bossons (oběd na odpočívadle u řeky a zase déšť; obcházíme lesem na druhé straně řeky nejznámější místo na cestě Chamonix) – Les Houches (990 m, horská vesnice nedaleko Chamonix, praní prádla v parčíku ve fontánce; nejnižší místo treku) – výstup do sedla Col de Voza (1653 m, stanice horské tramvaje, dali jsme si svačinu a počkali, až přijede tramvaj) – Bionassay – Le ChampelLa VilletteLa Gruvaz (1006 m)– Tresse. Sešli jsme až na hlavní silnici, mě už zase strašně bolely nohy a tak jsme si stopli slečnu, která nás zavezla až do kempu Le Pontet u Les Contamines-Montjoie (1170 m, naše jediná cesta absolvovaná ne pěšky, tak 5 km, abychom se do tmy dostali do kempu). Večeři jsme vařili na vařiči na lavičkách a na horkou čokoládu jsme si zašli do bufetu. Krásné sprchy a záchody.

6. 9. - úterý

Dnes už bylo krásně, slunečně a na naší trase pochodovala spousta lidí. Les Contamines (1170 m)– Notre Dame de la GorgeCol du Bonhomme (2239 m, sedlo, oběd, sluníčko, sušení věcí na kamenech) – sedlo Col des Fours (2665 m, krajina je najednou jakási jiná, vyprahlejší, kamenitější, jako na měsíci) – schovali jsme batohy za kamenem a udělali odbočku na vyhlídku na vrcholu Téte Nord des Fours (2756 m, náš nejhezčí výhled na Mt Blanc; možná jsou na trase i jiné hezčí výhledy, ale my na nich měly Blanc v mracích či hůře lilo jako z konve) – sestup dolů do La Ville des Glaciers (1756) – údolím k Le Mottets (1870 m, chata) – výstup kousek směr sedlo Col de la Seigne na hranici s Itálií. ještě za západu slunce jsme se usadili na plácku, kde se tmou stavíme náš stan. Místo na stan tu hledalo ještě pět francouzských kluků. Dvakrát jsme minuli páreček Čechů, kteří se k nám moc nehlásili.

Téte Nord des Fours a vrchol Mt Blanc
Téte Nord des Fours a vrchol Mt Blanc

7. 9. - středa

Pokračovali jsme ve výstupu do sedla Col de la Seigne (2150 m), přechod do Itálie – úboční kamenitou cestou, kterou jsme hned na poprvé nenašli, jsme přešli spolu s pěti Frantíky do Col des Chavannes (2603). Tam strašlivě foukalo. Pokračovali jsme dál nahoru dolů až na vrchol Mont Fortin (2758 m; nejvyšší bod cesty) s krásnými výhledy a vichrem – sestup ke kolibě a oběd, sestup dolů do údolí Val Veny a dlouhým pochodem po asfaltové cestě až do kempu La Sorgente (1489 m), kde se ubytováváme za 11 eur na 2 osoby. Večer jsme dostopovali do města Courmayeur, kde jsme si prohlédli letovisko, nacpané především v zimě, zašli si na výtečnou večeři v pizzerii. Viva la cucina italiana! Zpátky do kempu jsme se vraceli kousek pěšky a zbytek cesty stopnutým vojenským vozem.

8. 9. - čtvrtek

Ráno jsme z kempu La Sorgente vyrazili pěšky(!) do Courmayeru (1224 m), v části La Saxe jsme hledali výchozí cestu na hřebeny. Z Villair jsme vystoupali k chatě Rif. Bertone (2000 m), dále nádhernou travnatou hřebenovkou s výhledy na masív Mt. Blancu – Testa de la Tronche (2584 m) Bernarda – Col Sapin – Malatra Rif. Bonatti (2025 m) dlouhým traverzem do údolí Val Ferret (1769) na odbočce k Biv. G. Comino (1800 m) jsme vyhledali místo na stan mezi borovicemi, neboť tu v údolí nebyl žádný oficiální kemping.

9. 9. - pátek

Údolí Ferret z Col du Grand Ferret
Údolí Ferret z Col du Grand Ferret

Čekal nás slunečný, ale větrný výstup k chatě Rif. Elene (krásná, nová, moderní, drahá), potom do sedla Col du Grand Ferret (2537 m, hranice se Švýcarskem, poslední naše velké sedlo) – dolů do Le Peule a do vesnice Ferret a dále po asfaltce do vesnice La Fouly (1594 m). Tam jsme vyhledali rozlehlý kemp Les Glacier, ubytovali jsme se zde (26 CHF/ 2os), zanechali tam všechny věci a vrátili se zpátky do centra vesnice nakoupit dobroty (jogurt a sušenky) a obhlédnout turistické infocentrum. Večerní procházka po naučné stezce podél řeky, vaření na vařiči u stanu a večeře v dřevěném domku, který slouží jako klubovna kempu za deštivých večerů, s televizí.

10. 9. - sobota

Dnes jsme pouze scházeli údolím z La Fouly přes vesnice Praz de Fort (vesnice s velice starými chaloupkami) do Issert (1055 m). Odtud jsme vystoupali, celkem ovšem pěkně nahoru a a velkého vedra, do místa, kde jsme před týdnem vycházeli, k Lac de Champex (1466 m). Oběd jsme si dali přesně na stejném místě, jako pře týdnem. Ubytovali jsme se v místním kempu za asi 30 franků a šli se projít, posedět u jezera, nakoupit nanuky a sušenky. Já si ještě vyběhla k útulně La Belvedére (1810 m), několik set výškových metrů nahoru a dolů. Pavouk mezitím odpočíval ve stínu.

11. 9.- neděle

V 7:45 jsme sjeli autobusem do Orsiéres, odtud vlakem místním vláčkem do Martigny, z něj do Visp, pak rychlovlakem třetím nejdelším železničním tunelem na světě, do Bernu, kde jsme si během dvou hodin prohlédli město.

Bern a řeka Aara
Bern a řeka Aara

Vlakem jsme dojeli do Curychu, opět prohlídka města, nákupy v podzemním hypermarketu (jogurtový nápoj, sýrový koláč, buchta s ořechy). Celý den bylo až moc horko, nechtělo se nám moc chodit. Na půl sedmou večerní jsme se přesunuli na parkoviště autobusů, které je hned vedle vlakového nádraží, kde jsme počkali na přímý autobus do Prahy. Museli jsme se zpátky bohužel kodrcat nepohodlným autobusem, kdybychom jeli nočním vlakem do Vídně a pak do Brna, tak bychom nestihli být ráno v práci. V Praze jsme si hezky počkali v internetové kavárně s horkou čokoládou hodinu na přípoj do Brna, kam jsme dorazili v pondělí 12. září v osm ráno.

 

Celkově to během 8 dní bylo převýšení nahoru 9 500 metrů, a dolů taktéž cca 9600. Báli jsme se, že nás budou na cestě davy, ale bylo to v pohodě. Hory jsou rozsáhlé a všichni jsme se do nich pohodlně vešli, aniž bychom si překáželi.

 

Deníček zapsala a přepsala Janča, doplnil Pavouk

Další fotografie z cesty kolem Mt Blanku

Mapa cestování

© Jana a Pavouk Ledvinovi | webmaster a kontakt | Za vystavení stránek děkujeme Věrošovi.